Vlastík 2008

Ve čtvrtek 24. a v pátek 25. dubna proběhl na naší škole první ročník regionální vlastivědné soutěže Vlastík 2008. Jelikož ne všichni víte, jak soutěž probíhala a co se vlastně ve škole po dva dny dělo, dovolte mi, abych Vám soutěž ve zkratce přiblížil.
Soutěže se smí zúčastnit vždy ze školy pouze jeden tým reprezentovaný jedním zástupcem druhého, třetího, čtvrtého a pátého ročníku.
Celé soutěže se zúčastnilo osm týmů – naši, Přepeře, Mašov, Dobrovice, Mladá Boleslav, Velké Hamry, Železný Brod a Rovensko pod Troskami. Zvláště ředitelům těchto škol bych chtěl poděkovat, že našli odvahu a pustili své paní učitelky na akci nevyzkoušenou a výsledkem nejistou. Bohužel, do Tatobit nedorazila ani jedna turnovská škola – snad příště si ve svých nabitých programech najdou okénko i na Vlastíka… Ale zpět na začátek.

Ve čtvrtek v 8:30 paní starostka uvítala přítomné týmy a slavnostně Vlastíka zahájila. Než se děti rozkoukaly v cizím prostředí, připravili jsme je o jejich jedinou oporu – učitele a vrhli je do víru soutěžení. Prvním úkolem byla tichá historická pošta – hra podobná klasické tiché poště, ale s historickým podtextem. Jelikož jsme předpokládali, že děti jsou čerstvé a odpočinuté, čekaly je v první fázi soutěžní protokoly – celé dopoledne opravovaly, vpisovaly, skládaly, malovaly a vybarvovaly přírodovědně-vlastivědné testy. Po zasloužilém odpočinku a obědě čekala na děti druhá fáze prvního dne – motivační hry v okolí Tatobit. V přilehlém parku skládaly přísloví a hledaly kartičky historických osobností, které pak zaznamenaly na papír. Druhou hrou byl Batoh – zabal si batoh na cestu do hor – nic ti na ní nesmí chybět, ale jsi limitovaný prostorem. Takže připadá-li ti medovina příliš objemná a zbytečná, nech ji doma. Ale to ještě netušíš, že tě přepadnou loupežníci a ty je nebudeš moci opít a budeš se muset vrátit zpět na start…
Učitelé mezi tím absolvovali vycházku po naučné stezce, vystoupali na vrchol Kozákova a ve škole se zapojili do vlastivědného semináře tentokráte na téma Renesance a podnikání šlechty.
Nezdá se to, ale v takovémto tempu práce děti vydržely až do půl šesté, kdy jsme se přesunuli do Dědinovy zahrady, vyzkoušeli si dobové kostýmy, vyslechli pár regionálních pověstí v podání paní Hlubučkové a díky vstřícnosti místních hasičů, paní starostky a dobrovolníků opekli a zkonzumovali jimi připravené vuřty.
Po večeři se šly všechny týmy za doprovodu svých učitelů projít po Tatobitech a znaveny ulehly na připravené karimatky, aby nabraly sílu na druhou polovinu klání.
V pátek ráno po snídani byly vyhlášeny průběžné výsledky a soutěžení se opět rozeběhlo dál. Učitelé byli na chvíli separováni od dětí a díky vstřícnosti turnovského OMČR a jeho mineraloga pana Řídkošila si mohli vyzkoušet, jak se rýžuje zlato a jak se řežou a brousí drahé kameny. Děti mezitím plnily cyklické úkoly – poznávaly mapu, skládaly pexeso, hádaly osobnosti.. Čas se nám pomalu nachýlil a na všechny čekaly poslední dva úkoly – tentokrát se k dětem přidali i učitelé a ač to je normálně nepřípustné, teď jim bylo povoleno svým ovečkám napovídat a pomáhat. Jednalo se tu o soutěž Ber nebo neber, kdy po zodpovězení otázky si děti samy rozhodly, zda bodovou hodnotu dané otázky přijímají, nebo se pokusí získat bodů víc – riskují však, že při nezodpovězení otázky o body přijdou… Druhá, poslední práce je čekala při výrobě didaktického plakátu, na kterém potom všem představily svou obec, ze které přijíždějí. Jelikož jsme potřebovali čas na závěrečné opravení testů a dopočítání výsledků, poprosili jsme pana Šťastného, zda by se dětí a učitelů neujal a ve staré škole jim nepopovídal o dějinách tatobitského školství. Bylo potěšitelné sledovat, jaké bylo překvapení kantorů i dětí, když jsme jim půdu otevřeli a přivedli do prostor staré školy…
Po obědě již následovalo pouze slavnostní vyhlášení výsledků a zakončení celého dvoudenního klání. A jakže to celé dopadlo? I když cílem soutěže nebylo umístění, ale poznání, že motto celé soutěže je pravdivé – totiž že Domov je místo v srdci, vězte, že pořadí je následující - titul viator aurum (čili poutník se zlatou holí) obdržely děti ze Železného Brodu. Viator argentum (čili poutník se stříbrnou holí) získali Dobrovičtí a titul viator cuprum (čili poutník s měděnou holí) si domů odvezli Mašovští. Ostatní obdrželi glejty s titulem viator čili poutník v následujícím pořadí – Mladá Boleslav, Velké Hamry, Přepeře, Tatobity a Rovensko pod Troskami.
Co říci závěrem? Soudě podle ohlasů dětí i přítomných kolegů prokázal Vlastík svouji životaschopnost. Děti si zasoutěžily a poznaly spoustu nových věcí, učitelé si odpočinuli od věčného stresu a my organizátoři se příjemně odrovnali, ale duševně pookřáli.
Velký dík patří paní starostce Lence Malé za to, že se stará a škole všemožně pomáhá, místnímu sdružení Dědina, jmenovitě panům Stříbrnému, Valnému a Peškovi za organizaci výletu učitelů, panu Řídkošilovi a paní ředitelce OMČR Vladimíře Jakouběové za pomoc a ukázku rýžování zlata, místním hasičům a dobrovolníkům za opékání vuřtů, panu Šťastnému za prohlídku staré školy, paní učitelce Mileně Kašové za organizaci, opravování a vůbec spoustu drobné, pro druhé neviditelné práce, agentuře Hobit za kompletní servis a vůbec Vám všem, kdo jste ruku k dílu přiložil a na zdaru akce se podílel.
Ač nám organizování akce krajský úřad svým přístupem rozhodně neulehčil, ač všichni zúčastnění byli v pátek odpoledne vyčerpáni a měli spánkový deficit, tak již dnes vím, že až se zase sejde rok s rokem, pokusím se zorganizovat Vlastíka opět. Věřím totiž, že celá akce je smysluplná, dětem i učitelům prospěšná a pokud budu obklopen tak skvělými lidmi, kterým není zatěžko pomoci a přiložit ruku k dílu, stojí za to pouštět se do boje s větrnými mlýny a dokazovat všem, že naše školství není tak špatné a že škola v Tatobitech si pozornost zaslouží.
Fotografie z akce najdete v sekci fotogalerie.