Zaječí rodinka aneb Velikonoční povídání

Hurá děti, také jste si všimly? No rozhlédněte se okolo sebe, co vidíte? Přece jaro se k nám vrátilo. Sluníčko se probudilo, odhodilo zimní plášť a ukazuje nám svou sílu. Hřejivými paprsky lechtá kytičky na loukách a volá je, aby konečně vykoukly na svět. Větvičky stromů se připravují na nové lístečky a květy. Ptáčkové začínají vesele zpívat a již se k nám vracejí také ptáčkové, kteří létají na zimu do teplých krajin. Svět začíná rozkvétat, vonět a předvádět své barvičky.

Ze zimních pelíšků vykukují také zvířátka. Krásnou slunečnou neděli se vydala na výlet zaječí rodinka Ušáčkovic. Táta zajíc Ušák, mamka zaječice Ouška a jejich tři děti, malí, neposední zajíčci. Dva kluci Chloupek a Drápek s jejich sestřičkou Pacičkou. Zaječí kluci jsou pěkní čertíci a vymýšlí jednu lumpárnu za druhou, zato malá Pacička je hodná a poslušná. O to více ji bráškové zlobí. Při nedělní procházce Chloupek s Drápkem pobíhali sem a tam po loukách a lesích. Každou zrovna vyklubanou květinku museli očuchat a ochutnat. Okusovali větvičky stromů, šišky, vše, co potkali, až si najednou Drápek kousnul do pěkného kamene. „Auvejs!“ zanaříkal a chytil se za čumáček. „No a je to tu,“ zlobí se taťka Ušák. „Stále vás napomínám, ať nechodíte daleko od nás a nezlobíte, a teď to máte!“ Maminka se honem koukala do pusinky neposedného zajíčka a uviděla ulomený zoubek. Samozřejmě Drápek plakal bolestí, ale nedalo se nic dělat, zaječí zubař pan doktor Datel bydlel daleko nahoře pod Kozákovem v lese. Vydali se tedy na cestu. Šli dlouho a do chaloupky k doktoru Datlovi došli téměř večer. Zaklepali a v čekárně již byla jedna rodinka pana Ježka se svou dcerkou, která také lezla, kam neměla a natloukla si nožičku. Ušáčkovic se posadili a čekali, až na ně přijde řada. Drápek sice přestal fňukat, ale moc se bál, co mu bude pan doktor dělat. Po chvilce vyšla ošetřena malá ježečka s ovázanou nožičkou a byl na řadě Drápek. Do ordinace s ním šel tatínek. Malý zajíček byl vystrašený, že nemohl ani mluvit, a jen slaboučkým hláskem pozdravil. Táta Ušák vysvětlil panu Datlovi, co se přihodilo, a pak došlo k vyšetření malého nezbedníka. Zprvu se Drápek bál, než pochopil, že pan doktor je přísný, ale hodný, a že mu pomůže od bolesti. Pěkně otevřel pusinku a nechal si rozbitý zoubek obrousit a ošetřit. Nakonec ho doktor Datel pochválil za statečnost a dal mu za odměnu oranžovou mrkvičku. Drápek poděkoval, ale nedůvěřivě koukal na tu věc, kterou dostal, ještě nikdy mrkev neviděl. Když vyšli z ordinace, hned k němu přiběhl Chloupek a netrpělivě se ho vyptával, jaké to bylo u pana doktora. Drápek vyprávěl s mrkvičkou v ruce, až se konečně odvážil zeptat maminky, co to vlastně dostal od pana doktora Datla. Maminka se zasmála a vysvětlila mu, že je to slaďoučká dobrota. „Ochutnej, ale na zdravých zoubkách a pomalu.“ „Je to je dobré a křupavé!“ říkal Drápek, a protože je to hodný kluk a má rád své sourozence i tatínka s maminkou, spravedlivě se rozdělil a všem dal kousnout a ochutnat. To byla dobrota a moc zdravá, vysvětlila jim maminka.
Cesta domů byla daleká. Z kopce dolů to šlo rychle, ale měli před sebou ještě celé dlouhé sady, pak kopec a lesy na Troskách a dlouhou louku k Mladějovu a do toho všeho začínalo pršet……. „Ne ne, domů je to moc daleko, musíme se někde uschovat, odpočinout si a vyspat se,“ rozhodně řekl tatínek.
Zaječí děti byly rády, protože už je bolely nožičky, a opravdu byly moc unavené. Jak se tak blížili k Tatobitům, na louce potkali krásného, barevného a veselého panáčka. Uviděl, jak malí zajíčci sotva pletou nožičkama únavou a pochopil, že potřebují pomoci. „Já jsem Srdíčko a bydlím tady ve škole u dětí, mám tam koutek, a jestli chcete, zvu vás ke mně,“ s úsměvem si posadil Pacičku na záda a už si to štrádovali společně do školy. Pacička byla moc ráda a hned usnula. Zaječí rodinka byla tak unavená, že jim pomoc od barevného mužíčka přišla vhod. Došli do školy, Srdíčko jim ukázal svůj koutek, Pacičku položil do kočárku, který si vypůjčil ve škole na půdě, a chtěl jim ukázat, kde bydlí, ale všichni byli moc unavení. Maminka Ouška uložila Drápka a Chloupka vedle Pacičky. Ještě chvilku si společně povídali. Ouško vyprávěl, jak se dostali do těchto končin, Srdíčko vyprávěl o dětech, škole a o sobě. Bylo jim pěkně, ale únava začala vítězit a všichni se tak rozhodli jít si odpočinout. Zaječí rodiče se schoulili vedle svých ratolestí a šašek Srdíčko do druhého koutu. Srdíčko ještě chvilku přemýšlel a uvědomil si, že by bylo moc hezké, kdyby zaječí rodinka zůstala u dětí a naučila je něco nového. S tímto plánem usnul také Srdíčko. Brzy ráno se probudil a říkal si, že s dětmi byl už docela dlouho, že se užili, mají pěkné vzpomínky a možná je čas jít o dům dál a donést smích a veselou náladu do jiné školky. Porozhlédl se po škole, do mističky u školky nechal dětem na rozloučenou bonbónky a vesele odešel dál do světa.
Ráno se rodinka Ušáčkovic probudila, až když začaly chodit do školy děti. Nejprve byli vylekaní a chtěli se někam uschovat, ale když viděli, že děti jsou milé a hodné, zůstali. Chloupek a Drápek s Pacičkou se ihned mezi dětmi cítili jako doma. Začali škemrat a prosit maminku s tatínkem, aby nechodili domů a pár dní zůstali ve škole. Všem se mezi dětmi líbilo. Zaječí táta si vzpomněl, jak mu vyprávěl Srdíčko, proč zůstal s dětmi, a jak i oni by je mohli naučit něco zaječího, až nakonec zaječí táta rozhodl: „Dobrá, zůstaneme a naučíme děti nové věci. Budou Velikonoce, tak jim ukážeme, jak krásně malovat vajíčka a také děti naučíme naši vajíčkovou detektivní hru!“
Tak to se zajíčkům moc líbilo, tuto hru hrají moc rádi.
A bylo rozhodnuto. Teď je na vás, děti, jak se s Chloupkem, Drápkem a Pacičkou vydovádíte a co všechno jim předvedete vy! Už se těším……
pro naše Berušky napsaly a vytvořily Naďa Rossi a Vendula Zunová