Výlet Berušek za mašinkou

Na škaredou středu se počasí opravdu škaredilo :-(. Déšť a zamračená obloha nás Berušky ale neodradila od naplánovaného výletování dopravními prostředky a úsměvem jsme se pokoušely mraky rozesmát. Ráno jsme nastoupily do autobusu, kterým jsme se svezly do Turnova na vlakové nádraží. Tam už na nás čekal pan strojvedoucí Tonda se svou žlutozelenou mašinou.

Protože mraky se nechtěly umoudřit a stále hodně pršelo, rychle jsme se běžely schovat do mašinky, která se už nemohla dočkat, až nám předvede, co všechno umí a jak vlastně funguje ;-). Pan strojvedoucí nás pustil do své řídící kabiny. Když jsme jely autobusem, tak jsme přemýšlely a rozmlouvaly, zda-li mají mašinky volant anebo ne. Standa říkal, že ano, aby mohla zatáčet a nenarazila. Kristýnka a Honzík Kudrnáčů si to ale nemysleli. Spousta z nás jsme se rozhodly, že se raději necháme překvapit. A proto když jsme vešly do kabiny, hned jsme hledaly volant, ale volant nikde. Všude kolem samá tlačítka, čudlíky a páčky. Pan strojvedoucí, děda Barborky a Klárky, nám vysvětlil, že dnešní vlaky už volant nemají, že stačí zmáčknout tlačítko, posunout páčku dopředu a už to jede. Ale také nám prozradil, že sice Kristýnka a Honzík měli pravdu, ale Standa vlastně také, protože staré, dřívější mašiny volant opravdu měly. Byla to moc pěkná a zajímavá podívaná. Zkusily jsme si, zda stěrače stírají a klakson troubí ;-). Děda Barunky a Klárky nám dokonce ukázal i motor. Oddělal kus podlahy a tam byl. My holky tomu moc nerozuměly, ale kluci, těm se to líbilo. Dokonce i věděli, co musí v motoru být, aby se nezadřel, a na co mašiny jezdí ;-). Já jsem se pokusila zeptat, zda musí pan strojvůdce jezdit tankovat k benzínové pumpě, ale kluci mi jasně dali najevo, že tam přeci nevedou koleje ;-). Když jsme si mašinku pořádně prohlédly a vyzkoušely, rozloučily jsme se s panem strojvedoucím Tondou a Reginou, tak se této mašině říká. Všechny mašiny prý mají přezdívky - Rakev, Brejláč, Žehlička. No a ta naše, kterou jsme si prohlédly, té nádražáci říkají Regina, protože je to regionální mašinka. Plní zážitků a nových informací jsme nasedly do modré mašiny a jely do Staré Paky. Jen co se s námi vlak rozjel, začaly jsme svačit ;-), cestou jsme projely asi pěti nebo šesti tunely. Ve Staré Pace už čekal další vláček, kterým jsme dojely do Lomnice nad Popelkou. Mraky se mračily čím dál víc a pouštěly na nás pořádnou jarní spršku, i když Vítkovi to asi přišlo málo, protože se (naštěstí v pláštěnce) postavil v Lomnici na nádraží pod okap ;-). Teď už nás čekala jenom deštivá cesta k autobusu. Kapek z nebe bylo stále více a více, proto jsme se na chvilku schovaly do muzea a prohlédly si druhou největší sbírku paroží v České republice. Do Tatobit jsme jely stejným autobusem i se stejným panem řidičem jako ráno do Turnova. Pan řidič se velmi divil, jak je možné, že jsme se objevily v Lomnici, když nás ráno vyložil v Turnově ;-).
Fotografie z celé akce si můžete prohlédnout zde.
Vendula Zunová