Berušky v ZOO Praha

Za celodenním výletem jsme se s Beruškami vydaly do pražské zoologické zahrady. Vyjely jsme ve čtvrtek ráno autobusem a naši nedočkavost doprovázela jedna velmi známá otázka:„Kdy už tam budem? :-) Dočkaly jsme se a zanedlouho už jsme mohly vystoupit z autobusu a přichystat se na veselé a zvídavé putování za zvířátky.

Nasadily jsme si krásné svítivě zelené kšiltovky od maminky Marušky Nezdarové, které si velmi pochvalovaly hlavně paní učitelky při častém přepočítávání. Stačilo, když spočítaly zelené hlavičky, které vyčnívaly mezi všemi ostatními ;-).
Nejprve jsme se před cestou posilnily svačinkou a vyrazily. Potkaly jsme spoustu druhů zvířat. Známých, méně známých, velkých, malinkých, ale nejvíce se nám zalíbilo u ledních medvědů. Když jsme k jejich pavilónu přišly poprvé, chodil tu pouze jeden medvěd samotář. Byl krásně sněhově bílý, ale tak trošku smutný. Chodil stále dokola a vypadalo to, že ho to tu moc nebaví:-(.
Vydaly jsme se dál za žirafami, klokany, pštrosy, lachtany a slony. U slonů se pošťuchovala dvě malá slůňata a se škodolibou hravostí si přebírala hromádku voňavého sena k obědu. Přes sloní výběh jsme se dostaly až k hrochům, kteří právě měli polední siestu v jejich vodním příkopu. Přes velikou snahu jsme se nemohly dopočítat, kolik jich tam vlastně odpočívá. Nejprve to vypadalo na dva, protože byly vidět dva hroší hřbety, ale ta jedna jediná hlava, která vykukovala z hladiny, byla tak trošku mimo a nešla nám připojit ani k jednomu z nich. Počkaly jsme tedy pět minut, které dokáže hroch vydržet na jeden nádech pod vodou, a potom jsme zjistily, že jsou tři ;-). Spokojeně jsme pokračovaly dál k vlkům, hyenám, zebrám až jsme se znovu dostaly k ledním medvědům, kde už nebyl jenom medvěd samotář, ale začínala zde bitka tří medvědů asi o to, kdo první seskočí do lákavě chladivé vodní nádrže. Tady se nám opravdu moc líbilo a se zaujetím jsme pozorovaly velké tlapy, drápy a hlavně špičaté zuby medvědů.
Čas se nám pomaličku chýlil k patnácté hodině, kdy už jsme se měly sejít na parkovišti s panem řidičem našeho autobusu a odjet zpět do Tatobit. Proto jsme musely trošičku natáhnout nožičky a i přes velikou únavu přidat do kroku. Stihly jsme to ;-), po spoustě zvídavých otázek v zoologické zahradě přišla zase ta známá usměvavá: „Kdy už tam budem?“:-)
Fotografie z celé akce si můžete prohlédnout zde.
Vendula Zunová